Respondenty jsme požádali o stručnou odpověď na otázku:
- Která opatření Evropské unie související přímo či nepřímo s dohodou Green Deal či dalšími strategiemi EU by měla být v rámci přehodnocování evropské hospodářské budoucnosti a konkurenceschopnosti podle vašeho profesního pohledu modifikována nebo vypuštěna?
Ing. Tomáš Krejzar, Ph.D., Odbor koncepcí a ekonomiky lesního hospodářství Ministerstva zemědělství
Podle dosud nezveřejněných dat Evropského lesnického institutu vzniklo v letech 1992–2024 téměř 100 strategických dokumentů či právních předpisů EU dotýkajících se lesů a lesnického sektoru (z toho přes polovinu právně závazných) s více než 550 cíli. Zdaleka nejvíce jich vzniklo v letech 2019–2024 (2,5krát více než v celém předchozím období), a mohou být tedy připsány i zmiňované Zelené dohodě pro Evropu, nicméně například nařízení EU proti odlesňování její součástí není.
Nové předpisy, jako např. nařízení EU o monitoringu lesů, stále vznikají, což nám dává dobré možnosti je usměrnit a minimalizovat negativní dopady z nich plynoucí. Jsem přesvědčen, že řada environmentálních cílů v oblasti ochrany biologické rozmanitosti, adaptace na změnu klimatu nebo boje proti odlesňování má smysl a věnuje se jim oprávněná pozornost. Problém vidím v tom, že strategie a právní předpisy vznikají pod tlakem velkých politických ambicí, návrhy Evropské komise jsou často nekvalitní a nejsou podloženy dobře zpracovaným hodnocením dopadů. Pokud nějaké nařízení nefunguje, nezruší se, ale nová verze je ještě přísnější. Potřeba dosáhnout kompromisu 27 členských států a následně i mezi Radou a Evropským parlamentem vede ke smlouvání, které nemá potřebný odborný základ.
Kompletní anketu týkající se Green Dealu a mnoho dalších zajímavých informací najdete v dubnovém čísle Lesnické práce. Časopis si můžete předplatit ZDE.
To vše se projevilo i na nyní tolik kritizovaném nařízení EU proti odlesňování. Odlesňování je obrovský problém, který se řadu desetiletí nedaří řešit. Vnímám jako velký pokrok, že již není pokrytecky spojováno s těžbou dřeva (jako v případě dřívějšího nařízení EU o dřevě), ale i prostřednictvím tohoto nařízení se správně připisuje zejména rozšiřování zemědělské produkce. Domnívám se, že je potřebné, i když administrativní zátěž z něho plynoucí je třeba zásadně snížit, zejména tam, kde je riziko odlesnění minimální.
Jako příklad nařízení, které nefunguje správně a ve svém důsledku je kontraproduktivní, bych však uvedl nařízení č. 841/2018, které se týká zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. Jednostranně totiž upřednostňuje krátkodobé cíle v ukládání uhlíku na úkor dlouhodobého budování lesů odolných ke změně klimatu. Odhadované množství přirozených propadů na úrovni EU ve výši až 400 Mt CO₂ ročně v roce 2040 se jeví jako příliš ambiciózní, a to především v souvislosti s vývojem emisí a propadů v posledních letech a zvyšujícími se negativními dopady změny klimatu na lesy. Pro budoucí nastavení nařízení je třeba přinejmenším zohlednit, že adaptace lesů na změnu klimatu může v krátkodobém horizontu způsobit snížení množství uloženého uhlíku v lesích. Dále je vhodné sjednotit přístup k disturbancím (tedy např. zohlednit kalamity způsobené hmyzími škůdci, které taktéž vznikají v důsledku změny klimatu) či najít a aplikovat objektivní a ověřitelný postup pro stanovení výše závazků pro jednotlivé členské státy.
Závěrem podotýkám, že u řady směrnic, ale i nařízení je podstatné, jak jsou reálně prováděné na národní úrovni. Pragmatický přístup může mnohé vyřešit. To se může týkat např. nařízení o obnově přírody.
doc. Ing. Tomáš Vrška, Dr., ŠLP Křtiny MENDELU, Pro Silva Europa
Dovolím si komentovat pouze jedno připravované nařízení. Vychází z evropské směrnice pro lesy New EU Forest Strategy for 2030. Jedná se o dobrovolnou (alespoň nyní je to takto proklamováno) certifikaci lesů podle pravidel publikovaných jako „Guidelines on Closer-to-Nature Forest Management“. Tato pravidla jsou rozpracováním obecných frází v evropské strategii pro lesy, ale tím, že se jedná o pokrytí celé Evropské unie, tak jsou také velmi volná. Původně se diskutovalo o přísnějších pravidlech („Close-to-Nature Forest Management“), ale bylo vysvětleno, že je to koncept propagovaný 30 let hnutím Pro Silva, koncept modelů nepasečného hospodaření a zkušenost protagonistů jasně říká, že ho není možné plošně zavádět nějakým nařízením. Proto byla vytvořena jednodušší pravidla a přidáno písmeno „r“ („closer“), tzn. rozvolnění a zobecnění celého konceptu, aby vyhovoval napříč přírodním podmínkám členských zemí EU.
Na tato obecná pravidla má nyní navázat nový certifikační systém. Je potřeba jasně říci, že i v této oblasti začíná v EU pomyslné biblické babylonské zmatení jazyků. K existujícím certifikačním systémům PEFC a FSC nyní přibude další „komerční“ systém AEFC, který oficiálně odstartuje v srpnu ve Finsku. Je přísnější než FSC a jeho protagonisté si slibují komerční úspěch na trzích s produkty ze dřeva (autor textu měl možnost osobně hovořit s autory a protagonisty tohoto certifikačního systému). Mimo to ještě běží certifikační aktivita švédské firmy Ekoskog. Pokud Evropská komise schválí svůj certifikační systém, půjde o pátý produkt.
Dalšími respondenty dubnové ankety Lesnické práce byli prof. Ing. Róbert Marušák, PhD. (Fakulta lesnická a dřevařská, ČZU v Praze), Ing. Tomáš Pařík (Wood & Paper a.s.), Ing. Jiří Svoboda (SVOL ČR), Ing. Petr Vondráček (Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství) a Jan Matějíček (Sekce dřevozpracujícího průmyslu Hospodářské komory).
Analýzy zpracované k porovnání certifikačních systémů srovnávají různé hodnocené parametry – například (ne)přípustnost nepůvodních dřevin, velikost holé seče atd., to jsou naštěstí ještě měřitelné údaje. Ale když se začne pracovat s neměřitelnými parametry, jako je „maximální využití přírodních sil pro přirozenou obnovu“ nebo že „50 % lesní půdy musí být kryto ekologicky adaptovanými lesy“ apod., tak se musíme ptát, kdo a jak to změří? Kdo bude definovat parametry pro ekologicky adaptované lesy – vždyť budou naprosto odlišné pro Španělsko a třeba pro Polsko. Nejenže tyto obecné parametry měřit nelze, ale ani nelze na úrovni EU nějaké parametry sjednocovat, protože lesy jsou nádherně variabilní (naštěstí). Nicméně současná realita je taková, že neměřitelné parametry ve stávajících certifikačních systémech nikdo neměří a certifikace se udělují, protože je to byznys certifikačních autorit.
V minulosti přinášely certifikace bonus vlastníkům lesů v podobě lepší ceny dříví, neboť certifikace byla bonifikována. Poslední bonifikace, kterou jsem zažil, byla v roce 2019 od jednoho našeho obchodního partnera, který požadoval FSC certifikaci. Ve chvíli, kdy dosáhl 100% nákupu FSC certifikovaného dříví, bonifikaci zrušil. Od té doby platíme „výpalné“ oběma stávajícím certifikačním systémům a žádné výhody na trhu nám certifikace nepřináší. Představu autorů studie, kterou si nechala Evropská komise zpracovat pro tvorbu nového certifikačního systému, že nový dobrovolný systém přinese kromě ekologických benefitů i finanční benefity, považuji za naivní.
Jako celoživotní protagonista přírodě blízkých modelů hospodaření, o jejichž smysluplnosti v době klimatické změny jsem přesvědčen stále hlouběji, se ale na rozdíl od úředníků Evropské komise domnívám, že žádná certifikace nemůže přinést automaticky změnu hospodaření, tedy ani nová, evropská. Kdo chce přejít k uplatnění přírodě blízkých modelů hospodaření, tak to prostě postupně udělá, protože racionálně uvažuje s výhledem do budoucnosti. Tudíž hlasuji pro nevytvářené nové evropské certifikace.
V Asociaci lesnických a dřevozpracujících podniků legislativu EU a její implementaci intenzivně sledujeme a pravidelně předkládáme připomínky, konstruktivní kritiku a návrhy na její přehodnocení orgánům EU i české státní správě. Na evropské úrovni v této aktivitě spolupracujeme s nejvýznamnějšími oborovými sdruženími – Business Europe, CEPI, Holzindustrie atd. V České republice návrhy na přehodnocení legislativy EU předkládáme státní správě v součinnosti se Svazem průmyslu a dopravy ČR, Asociací českého papírenského průmyslu a klíčovými subjekty lesnického a dřevařského sektoru.
V naší aktuální komunikaci se zaměřujeme na závaznou legislativu. Jsem přesvědčena, že by nám velmi pomohlo, kdyby Evropská komise alespoň přechodně naprosto zastavila „tvorbu“ nové legislativy. Přijímání velkého množství zákonů a nařízení zatěžuje firmy legislativně i byrokraticky. V konečném důsledku tato praxe vedla EK k nutnosti přijetí iniciativy tzv. Omnibus, jež slibuje snížení zátěže (např. z ESG reportingu), které je již příliš a není reálné ji v praxi splnit.
Proces přijímání nařízení o monitorování lesů a směrnici o monitorování půdy bych navrhovala zastavit, protože se stále ještě projednávají. Jde o naprosto nadbytečnou legislativu vzhledem k tomu, že členské státy ji mají vyřešenou samostatně. V současné době je zcela zbytečné tvořit jednotný informační systém, jak navrhuje Evropská komise.
U platných nařízení, jako jsou nařízení o obnově přírody (1. 9. 2026), EUDR (30. 12. 2025) nebo ECODESIGN, by stálo za zvážení alespoň odložení odkladu účinnosti, než budou zpracovány kvalitní dopadové studie na úrovni členských států. Dopadové studie na úrovni celé EU nejsou dostatečně relevantní a nepodávají věrný obraz skutečných dopadů v jednotlivých státech.
Vymýšlení a příjímání nové legislativy by mělo být zastaveno. Ideální by bylo vůbec neotvírat uhlíkové kredity jako nový finanční nástroj a s ním související vznik příslušné legislativy. Obecně by bylo vhodnější, aby Evropská komise přestala na sebe přebírat tolik regulace: tedy volit mírnější formy regulace než nařízení, snížit dodatečnou sekundární legislativu, která přináší velkou míru nejistoty.
Záměrem Evropské komise je aktualizace klimatického zákona, aby odpovídal závazkům, které si stanovila v Green Dealu. Ten je však postaven na podmínkách včetně ekonomické a geopolitické situace před více než šesti lety, což by mělo být ve světle současného vývoje přehodnoceno. Samotné přijetí tzv. Clean Industry Dealu není dostatečné a nepovede k podpoře silné a konkurenceschopné Evropy.
Děkuji za odpovědi (18. 3. 2025), Jan Příhoda
